LETNÍ DIVADELNÍ SOUSTŘEDĚNÍ V CHOLTICÍCH 25.7. - 30.7.2015
25.7.2015
Sraz byl na Hlavním nádraží ve 14,30 hodin. Vyrazili jsme vlakem po roce na druhé divadelní týdenní soustředění do Choltic. Ovšem, už pod novým názvem našeho divadla - Ujeto. Jela s náma jedna kamarádka. Eva, která s náma jela. A přestoupili jsme na osobní vlak motorák a šli jsme pěšky do Choltic.Přišli jsme na misto ubytování a pak jsme šlu vybalovat věci.Po krátkém seznámení s programem jsme se dali do opékání buřtů. A moc nám chutnaly a předtím jsme šli pro dříví. Na opékání buřtů. A hráli jsme slovní aktivity. A pak jsme šli spát. A to je vše z prvního dne.
26.7.2015
Ráno jsme vstali a nasnídali a byla rozcvička s Evičkou. A začali jsme zkoušet pohádku. Jak topič vytrestal čerta. Zkouška probíhala celý den, jen po obídku jsme měli hodinovou pauzu na odpočinek. A pak byla večeře od Ilonky Labuťový. Špagety. Výborné.
27.7.2015
Ráno začalo pravidelnou rozcvičkou, ale změnilo se počasí. Už od rána bylo jasné, že to nebude s počasím jednoduché, hlavně při pohledu na zamračenou oblohu. A pak po rozcvičce byla zkouška pohádky. Po zkoušce byl oběd. A pak byl polední klid. Po něm byla druhá část zkoušky. Po zkoušce jsme šli pro zmrzlinu. A najednou se zatáhlo. A oblohu začaly křižovat blesky, jeden za druhým. A ještě se spustil liják. Čekali jsme na fotbalovém stadionu, až pro nás Ilonka přijede autem. Pak jsme jeli pro křepelčí vajíčka k Ilončiným rodičům. Pak jsme s maminkou Ilonky podnikli malou procházku oborou k Hájence, která se objevila v jednom televizním filmu. V té době už nepršelo. A pak jsme šli domů na večeři a měli jsme topinky s česnekem a s křepelčíma vejci a měli jsme jich 35.
28.7.2015
Ráno jsme vstali a nasnídali jsme se a nebyla rozcvička. Zkoušeli jsme pohádku. A pak přijela Anička. Pak jsme jí to ukazovali, jak se to hraje. Dneska jsme se dostali ke konci. Štěpán dělal oběd (rizoto s cuketou a bramborami na kari). Po obědě jsme zkoušeli pohádku a po zkoušce jsme šli na zmrzlinu. Měli jsme citronovou a vanilkovou. A pak jsme šli zpátky domů. Byli jsme pozvaní k indiánům na prohlídku týpí. Jaruška si zkusila luk a šíp. Já Martin taky a Dáša. Pepa ne. Byl doma. A dneska jsme někteří jezdili na kolech. Anička se Štěpánem nám udělali k večeři párky. A zítra nás čeká představení. Ale o tom až příště.
29.7.2015
Ráno byla snídaně od 9,00 hod.. A pak jsme zkoušeli pohádku Jak topič přelstil čerta. Ilonka jela pro Patrika do Přelouče na nádraží. Odpoledne proběhla zkouška představení “Dášo, vstávej!”. Na večer Ilonka a Štěpán pomáhali na zámeckém nádvoří s technikou. Večer se hrálo. Přišlo plno lidí. Dorazila i kamarádka Eva, která představení taktak stihla. A navíc jsme nehráli venku, jak bylo původně v plánu, neboť venku se spustil liják. Ale byl úspěch a dokonce byl i dort s marcipánovou polevou ve tvaru divadelní opony a několik čokoládových sladkostí od našich přátel a obdivovatelů.
30.6.2015
Ráno jsme vstali v 8:15 hod., snídaně byla v 9,00 hod. Pak přijela maminka Ilony a jely jsme na výlet na Kunětickou horu. A měli jsme prohlídku hradu s průvodcem a pak tam bylo na hradě loutkové divadlo a písnička Travička zelená.A pak jsme si sedli na nádvoří a koupili suvenýry. A pak jsme se šli podívat na Perníkovou chaloupku. A viděli jsme vězení v perníkové chaloupce....
P.s.: originály zápisků jsou poctivě uloženy v divadelní kronice
P.s.s: Zajímavé je, jak každý vnímá realitu jinak...27.7. totiž na obloze žádné blesky nekřižovaly, ale pršelo, to zase jo!
...a viděli a zažili jsme toho ještě mnohem víc, ale kdo by měl při tom všem čas ještě všechno zapsat, to dá rozum! A tak máme co máme. A pak jsme jeli na další tři dny na festival Menteatrál do Neratova. A tam to bylo taky skvělé!! Ale upřimně můžeme říct, že po víc jak týdnu společné intenzivní divadelní práce už jsme, alespoň někteří z nás, byli trochu vyčerpaní. Ale šťastní!
A velké díky patří Labutím z Choltic, bez jejichž náloží štrůdlů, sekaných a všech domácích rajčat, okurek a paprik by jsme se neměli tak dobře. Za domácí křepelčí vajíčka děkujeme Blažkům ze Svinčan a pak ještě velké díky kastelánovi Lukášovi a Lence a Honzovi Brožkovým, bez jejichž pomoci bychom těžko zorganizovali představení na zámku.
25.7.2015
Sraz byl na Hlavním nádraží ve 14,30 hodin. Vyrazili jsme vlakem po roce na druhé divadelní týdenní soustředění do Choltic. Ovšem, už pod novým názvem našeho divadla - Ujeto. Jela s náma jedna kamarádka. Eva, která s náma jela. A přestoupili jsme na osobní vlak motorák a šli jsme pěšky do Choltic.Přišli jsme na misto ubytování a pak jsme šlu vybalovat věci.Po krátkém seznámení s programem jsme se dali do opékání buřtů. A moc nám chutnaly a předtím jsme šli pro dříví. Na opékání buřtů. A hráli jsme slovní aktivity. A pak jsme šli spát. A to je vše z prvního dne.
26.7.2015
Ráno jsme vstali a nasnídali a byla rozcvička s Evičkou. A začali jsme zkoušet pohádku. Jak topič vytrestal čerta. Zkouška probíhala celý den, jen po obídku jsme měli hodinovou pauzu na odpočinek. A pak byla večeře od Ilonky Labuťový. Špagety. Výborné.
27.7.2015
Ráno začalo pravidelnou rozcvičkou, ale změnilo se počasí. Už od rána bylo jasné, že to nebude s počasím jednoduché, hlavně při pohledu na zamračenou oblohu. A pak po rozcvičce byla zkouška pohádky. Po zkoušce byl oběd. A pak byl polední klid. Po něm byla druhá část zkoušky. Po zkoušce jsme šli pro zmrzlinu. A najednou se zatáhlo. A oblohu začaly křižovat blesky, jeden za druhým. A ještě se spustil liják. Čekali jsme na fotbalovém stadionu, až pro nás Ilonka přijede autem. Pak jsme jeli pro křepelčí vajíčka k Ilončiným rodičům. Pak jsme s maminkou Ilonky podnikli malou procházku oborou k Hájence, která se objevila v jednom televizním filmu. V té době už nepršelo. A pak jsme šli domů na večeři a měli jsme topinky s česnekem a s křepelčíma vejci a měli jsme jich 35.
28.7.2015
Ráno jsme vstali a nasnídali jsme se a nebyla rozcvička. Zkoušeli jsme pohádku. A pak přijela Anička. Pak jsme jí to ukazovali, jak se to hraje. Dneska jsme se dostali ke konci. Štěpán dělal oběd (rizoto s cuketou a bramborami na kari). Po obědě jsme zkoušeli pohádku a po zkoušce jsme šli na zmrzlinu. Měli jsme citronovou a vanilkovou. A pak jsme šli zpátky domů. Byli jsme pozvaní k indiánům na prohlídku týpí. Jaruška si zkusila luk a šíp. Já Martin taky a Dáša. Pepa ne. Byl doma. A dneska jsme někteří jezdili na kolech. Anička se Štěpánem nám udělali k večeři párky. A zítra nás čeká představení. Ale o tom až příště.
29.7.2015
Ráno byla snídaně od 9,00 hod.. A pak jsme zkoušeli pohádku Jak topič přelstil čerta. Ilonka jela pro Patrika do Přelouče na nádraží. Odpoledne proběhla zkouška představení “Dášo, vstávej!”. Na večer Ilonka a Štěpán pomáhali na zámeckém nádvoří s technikou. Večer se hrálo. Přišlo plno lidí. Dorazila i kamarádka Eva, která představení taktak stihla. A navíc jsme nehráli venku, jak bylo původně v plánu, neboť venku se spustil liják. Ale byl úspěch a dokonce byl i dort s marcipánovou polevou ve tvaru divadelní opony a několik čokoládových sladkostí od našich přátel a obdivovatelů.
30.6.2015
Ráno jsme vstali v 8:15 hod., snídaně byla v 9,00 hod. Pak přijela maminka Ilony a jely jsme na výlet na Kunětickou horu. A měli jsme prohlídku hradu s průvodcem a pak tam bylo na hradě loutkové divadlo a písnička Travička zelená.A pak jsme si sedli na nádvoří a koupili suvenýry. A pak jsme se šli podívat na Perníkovou chaloupku. A viděli jsme vězení v perníkové chaloupce....
P.s.: originály zápisků jsou poctivě uloženy v divadelní kronice
P.s.s: Zajímavé je, jak každý vnímá realitu jinak...27.7. totiž na obloze žádné blesky nekřižovaly, ale pršelo, to zase jo!
...a viděli a zažili jsme toho ještě mnohem víc, ale kdo by měl při tom všem čas ještě všechno zapsat, to dá rozum! A tak máme co máme. A pak jsme jeli na další tři dny na festival Menteatrál do Neratova. A tam to bylo taky skvělé!! Ale upřimně můžeme říct, že po víc jak týdnu společné intenzivní divadelní práce už jsme, alespoň někteří z nás, byli trochu vyčerpaní. Ale šťastní!
A velké díky patří Labutím z Choltic, bez jejichž náloží štrůdlů, sekaných a všech domácích rajčat, okurek a paprik by jsme se neměli tak dobře. Za domácí křepelčí vajíčka děkujeme Blažkům ze Svinčan a pak ještě velké díky kastelánovi Lukášovi a Lence a Honzovi Brožkovým, bez jejichž pomoci bychom těžko zorganizovali představení na zámku.